Posloupnost příkazů je možné pojmenovat a později toto jméno používat jako reprezentanta celé posloupnosti = podprogram.

 

Procedura

Uvádí se v deklarační části za úsekem deklarací proměnných. V okamžiku zavolání procedury musí dojít k náhradě formálních parametrů skutečnými. Posloupnosti příkazů, která tvoří tělo procedury, se mohou používat pro všechny objekty existující v hlavním programu. Pomocí těchto objektů, které nazývám globálními objekty, může procedura komunikovat se svým okolí. .Současně je možné definovat objekty v rámci jedné procedury.

 

Struktura

procedure jmeno (seznam formálních parametrů);

část deklarační

begin

část příkazová;

end;

 

Volání procedury

jméno_procedury (seznam skutečných parametrů);

 

Funkce

Podprogram, jehož výsledkem je jediná hodnota .  Typem funkce nesmí být strukturovaný typ. Formální parametry mají stejný význam jako u procedury. V těle funkce se musí vyskytovat přiřazovací příkaz, kterým se přiřadí hodnota funkci (např. jméno_funkce:=d*c/2; nebo Result:=d*c/2;).

 

Struktura

function jmeno (seznam formálních parametrů) : typ;

část deklarační

begin

část příkazová;

end;

 

Volání funkce

jméno_funkce(seznam skutečných parametrů);

• Lze provést uvnitř jiného příkazu: x:=sqrt(jméno_funkce);

Parametry volané hodnotou mají tvar identifikátor: typ a parametry volané odkazem mají tvar var identifikátor: typ.

 

Rozdíl mezi procedurou a funkcí

Procedura

• Nemá návratovou hodnotu.
• Nemusí mít vstupní parametry.
• Nemá typ.

Funkce

• Má návratovou hodnotu.
• Má alespoň 1 vstupní parametr.
• Musí mít typ.